Fimové recenze

Vesmír je nekonečný a je plný nejrůznějších světů. Ne všechny světy jsou takové, jak je známe my, všechny je ale spojuje tajemná částice - vesmírný Prach. Jedenáctiletá Lyra (Dakota Blue Richards) žije na paralelní Zemi, kde na sebe duše lidí, tzv. daemoni, berou zvířecí podobu a kráčí po boků svých pánů. Svět, v němž žijí divoženky, vodní národ Romunů, hrdí lední medvědi, učení scholárové a tajemné Magisterium, snažící se prosadit svoji pravdu - Že nic, jako Prach neexistuje. Scholárové ale mají jiný názor, a proto kdysi dávno vytvořili několik "alethiometrů", zvaných též Zlatý kompas. Malé zlaté přístroje poháněné částečkami Prachu, které říkají pravdu. Magisterium se pokusilo všechny kompasy zničit, jeden se však dostal do ruky právě malé Lyře. Ta se vydává na severní pól, kam pravděpodobně zmizel její kamarád Roger, kterého, jako spoustu dalších dětí, nejspíš unesli tajemní Vrahouni a kam má také čirou náhodou namířeno Lyřin strýček lord Asriel (Daniel Craig), aby zde učinil pokus o otevření Prachové brány do paralelního vesmíru. Lyřinu cestu ale ohrožuje paní Coulterová (Nicole Kidman) z Magisteria a naspeedovaný střihač, který zjevně dostal zaplaceno víc, než měl.

Výpravné filmové fantasy se po úspěchu Pána prstenů stalo vyhledávaným žánrem, velmi záhy se však ukázalo, že natočit kvalitní fantasy není ani zdaleka tak jednoduché, jak by se na první a možná i druhý pohled mohlo zdát. Nemluvím teď ani tak o Potterovské sérii, jejíž kvalita je celkově na velmi vysoké úrovni, nemohu se ale nezastavit u Letopisů Narnie a Eragona. Oba filmy vycházejí z oblíbené literární předlohy, oba evidentně čerpali inspiraci právě z Jacksonova Pána prstenů a oba dopadli špatně (vzhledem k očekáváním a ambicím by se klidně dalo použit slovo „tragicky"). Těžko říct, které chyby mají oba filmy společné, které chyby vychází již z předlohy a které jsou zaviněny tvůrci, podstatným faktem ale je, že ani jeden z nich nedokázal přijít s ničím novým. Z inspirace LOTRem se vyklubalo bohaprosté vykrádání, strhující příběh byl nahrazen mdlým destilátem frašky o tom, jak se „hrstka postavila přesile" a jak „drobný človíček díky síle přátelství a odvaze porazil nepředstavitelné Zlo". Krev neteče, hnáty nepadají, vyšklebení caparti s mlíkem na bradě a mezi rovnátky se culí, popcorn praská, Coca- cola žbluňká, penízky cinkají... Filmové fantasy trpí.

V podstatě jediné fantasy poslední doby, které dopadlo jakž takž slušně, je prý Most do země Terabitia (sám jsem dosud neviděl, soudit tedy nemohu), které je ale sub žánrově poněkud jinde, a pak především Hvězdný prach, jehož největší síla spočívá v odproštění se od moderních hrdinských klišé a servíruje spíše klasický příběh o tom, jak šel Honza (Tristan) do světa hledat štěstí (spadlou hvězdu), celé je to ale velmi svěžím způsobem přikořeněné do lehké nekorektnosti. Hvězdný prach je tedy netuctovým fantasy, které sice servíruje dětsky naivní příběh, přitom se však nebojí pracovat s dospělými a moderními motivy.

Nový film Chrise Weitze (se svým bratrem Paulem natočili Prci, prci, prcičky, nebo Jak na věc) je někde na půl cesty mezi oběma výše zmíněnými variantami. Snaží se zakomponovat dospělé motivy (únosy dětí a „pokusy" na nich, Magisterium jako ekvivalent pro církev v celé její zaslepenosti a moci chtivosti) s naivním a barevným světem plném létajících čarodějnic a mluvících zvířat, které mění své podoby a hopsají kolem dětí. Hlavní hrdinka se vydává najít svého kamaráda, zároveň ale nastupuje cestu vzdoru proti autoritě, tyranii a odmítání pokroku. A právě to je hlavní problém celého filmu, neboť již ve své základní ideologii a vyznění se dostává do rozporu a jako celek díky němu naprosto nefunguje. Lyra se na jednu stranu neustále posouvá na své relativně přímočaré cestě za Rogerem, přitom je ale v jednom kuse obklopována postavami, které mluví o paralelním světě, o moci a o tom, že je správné říkat, co si mají lidí myslet a co mají dělat; postavami vzbouřenců, kteří se chystají na válku a ledních medvědů, a kteří chlastají jak duha. Postav je ve filmu přespříliš, jsou si kolikrát podobné a skoro žádná není na plátně natolik dlouho, aby stačila mít nějakou roli (Christopher Lee se svým štěkem je extrém). Obzvláště markantní je to u Daniela Craiga, který, jakožto hlavní hvězda filmu, je na plátně dohromady necelé 4 minuty. V podstatě jediná postava, která se opravdu nějak vyvine a která stačí projít jakýms takýms vývojem je digitální medvěd Iorek Byrnison s hlasem Iana McKellena, kterého si ale v češtině neužijete.

Dalším problémem Zlatého kompasu je bezesporu jeho smrtelné tempo a několikanásobně větší množství děje, než kolik je možné vmáčknout do necelých dvou hodin, které tento film má. Lokace střídá lokaci, nové postavy vskakují na plátno a s každou z nich se otevírá nová část příběhu, která ale zůstává nedopovězena a/nebo nevyužita, neboť film místo aby vyřešil právě vzniklou situaci, prostě skočí někam jinam, přičemž jako berlička pro tento skok zafunguje zase jiná postava, nebo skupina postav. Veškeré působení většiny důležitějších charakterů se tedy omezuje na funkci Deus ex Machina, které se švýcarskou pravidelností vybafne na plátně vždy na poslední chvíli a na tom místě, kde se momentálně nachází Lyra, aby jí víceméně nepravděpodobným způsobem zachránil krk, ačkoliv logika kolikrát stojí v opozici. K nepříčetnosti mne doháněla poslední třetina, kde jsou na diváka sypány dějové zvraty, záchrany a zjištění v tak chaotickém a nekontrolovaném sledu, že to až zavání dojmem, že studio chtělo na poslední chvíli film zkrátit pod dvě hodiny a vyházelo spoustu materiálu. Této domněnce přihrává i fakt, že v traileru je spousta záběrů a scén, které se z dějového hlediska odehrávají po skončení filmu samotného a v kině na ně prostě nenarazíte. Trestuhodně nedotažená zůstává paralela s Nicole Kidman (navíc krutě neoriginální), zcela do ztracena vyšumí životně důležitá otázka ohledně lorda Asriela (to se prostě nedovíte), neustálé kecy o nadcházející válce nechávají divákovy emoce chladnými a jen dávají tušit, že v jednom z pokračování (pokud nějaké bude) na nás čekají hotové hvězdné války.

Dalším problémem je naprostá neoriginalita příběhu. Pominu-li motiv s církví, není ve filmu téměř nic, co byste již někde neviděli. Jeden zvrat připomíná Hvězdné války, motiv hledání prachu zavání kořením a Dunou, přičemž také rovnítkový efekt, známý právě z Duny („A" je „B", „B" je „A") tu naleznete, i když se netýká Prachu. A nakonec hudba Alexandre Desplata (Dívka s perlou, Firewall) je těžce neoriginální směsí vykradených motivů, neslyšného brumlání a v jednu chvíli naprosto okatě vykrádá Transformers.

V podstatě jediná věc, která se dá na Zlatém kompasu pochválit jsou triky, ani tady se to však neobejde bez ALE. Tím ALE je fakt, že malá skotačivá zvířátka působí vedle majestátných ledních medvědů jako pěst na oko a jako úlitba dětskému divákovi jsou ve výsledku nesnesitelnější, než Jar Jar Binks. Technické vychytávky jsou nicméně zvládnuty bravurně, včetně originálního designu některých dopravních prostředků a musím zcela kajícně přiznat, že pasáže, kde Lyra jezdí na Iorkovi po ledových pláních jsou dechberoucí. Skutečným vrcholem je pak souboj ledních medvědů, který je trikově brilantní, napínavý, přehledně natočený (což se o zbytku akce říct nedá, naopak, většinou spíše trhá oči a orientuje se v ní opravdu mimořádně blbě) a především opravdu krásně nekorektně vyřešený. Bohužel, než se k němu propracujete, musíte přežít hodinu a půl nudného guláše.

Ačkoliv trailery slibovaly fenomenální a trošku dospělejší fantasy, výsledek je jen uspěchaný, nekonzistentní a nezajímavý maglajz, který je především v poslední třetině mimořádně nepřehledný. Bublina splaskla a Zlatý kompas zůstává na úrovni Letopisů Narnie a Eragona, aniž by dokázal jakkoliv oslovit a vyjma souboje ledních medvědů a několika málo záběrů na ledové pláně i nadchnout. Jedno z největších zklamání tohoto roku.

Zlatý kompas mohu vřele doporučit všem cynikům. Budou se náramně bavit, především u závěrečné bitvy plné zjevení, záchran a scén, kdy vysocí ruští kozáci honí malé děti v bundičkách a pyžamu a ne a ne se do nich těmi svými dlouhými šavlemi trefit.

Podobné filmy: Eragon 5/10, Letopisy Narnie 4/10, Hvězdný prach 8/10, LOTR (jako celek) 9/10, Duna (1984) 6/10, Piráti z Karibiku: Prokletí Černé perly 8/10, Piráti z Karibiku: Truhla mrtvého muže 9/10, Piráti z Karibiku: Na konci světa 4/10